Separační úzkost aneb: ”Maminko, neodcházej!”

Stačí za sebou zavřít dveře na záchodě a už se vašemu malému broučkovi kutálí slzy po tvářích. Tedy v tom lepším případě. V tom horší spustí hysterický pláč a nepřestane, dokud jej nevezmete do bezpečí vašeho náručí. Lámete si hlavu, co se to děje? Nemusíte. Separační úzkost je naprosto přirozené období, kterým se mezi 7. až 18. měsícem projdou všechny dítka. U každého má trochu jiný průběh, který závisí na mnoha faktorech a především na vazbě k rodiči a temperamentu. Pokud má malý mamánek v rodiči jistotu, není období nijak dlouhé ani tolik intenzivní. A jinak se samozřejmě projeví kliďas a naopak prudká povaha.
 Dětská čistá radost
Náročné nejen pro maminku
Pro toto období jsou typické nervy na pochodu pro všechny zúčastněné strany. Miminko se trápí. Maminka je v tuto chvíli středobodem jeho vesmíru. Má problém zvládnout běžné úkony jako například v klidu se osprchovat. Tatínek je nesvůj, že se od něj děťátko nechce nechat pochovat a ničím jej nerozveselí. V žádném případě si to nesmí brát osobně.
 Zvědavé batole
Jak to zvládnout
Nejlepší radou pro zvládnutí tohoto období, je vašeho drobečka vyslyšet. Rozhodně ho nenechávejte nikde o samotě plakat. Pocit jistoty je to, co potřebuje a pomůže mu tuto nevyhnutelnou etapu života překonat. Vezměte ho všude, kde je to možné – klidně i na záchod a do koupelny. Při vaření uděláte nejlépe, když dítě posadíte do jídelní židle tak, aby vás co nejlépe vidělo. A pokud mu ještě dáte do rukou vařečku, uvidíte to pravé štěstí.
 
Nemusíte se obávat, že jej svou pozorností rozmazlíte. Dítě v tomto věku zkrátka patří k mamince. Pokud to není vyloženě nutné, nenechávejte ho v této době na hlídání a už vůbec ne cizí osobě a do cizího prostředí.
 
Dobrá zpráva je, že nic netrvá věčně a jak bez varování separační úzkost začala, tak i brzy skončí.Odezní obvykle během několika týdnů maximálně měsíců. Pozor. Nemusí ale být definitivně vyhráno. Může se totiž znovu vrátit a to opakovaně. Často se tak děje při nástupu do školky.